MIRA:KULUM

Mirákulum jsou prostě písničky. Někdy zamyšlené, jindy spíš ne. Někdy potichu, většinou spíš nahlas.


Autorská tvorba tria Mirákulum se pohybuje na široké škále nálad od melancholie Fina Greenalla (Fink) až k syrovému zvuku indie-rockových The Plants And Animals, tu a tam se projeví i silná náklonnost k funku a groovům. Díky lehce netradičnímu obsazení, kdy elektrickou kytaru plně nahrazuje elektrické piano Rhodes, však celkový zvuk Mirákula působí syrově, analogově a je jasně rozpoznatelný.


MRKLM existuje od vždycky, i když dlouho bez názvu. Vždy se jednalo o autorský projekt, který většinou reflektoval vnitřní pohnutky za pomoci abstraktních textů. Od roku 2017 je Mirákulum koncertně aktivní a postupné personální změny vedly až k obsazení, v němž kapela hraje nepřetržitě od konce roku 2018. Za dobu své existence se postupně posouvala víc a víc směrem k rockovému zvuku a i nadále se její hudební řeč vyvíjí. Současné Mirákulum má na kontě již tři EP (poslední je MRKLA a vyšlo v srpnu 2024) a několik singlů včetně písničky Bomba (2022).


S každým dalším poslechem pozitivní dojem z nahrávky roste. Navíc kromě gustovního muzikantství a skladatelsko-aranžerské chytrosti soubor dokáže v pravý čas vytáhnout z rukávu i zdravě chytlavou, a přitom kultivovanou hitovku, zde dokonce hned dvakrát (písně Šance a Voda). A nedosti na tom, Aschenbrenner je bezesporu výrazný frontman, který dokáže přesvědčivě a naléhavě předat nejednoznačné, leč bezesporu zajímavé myšlenkové poselství ukrývající se v textech jednotlivých skladeb.

Petr Korál, recenze MRKLA, Rock&All, 2024

presskit stageplan

MRKLM jsou:

Iva Kejzlarová

bass

Hu: Ivča začínala kdysi jako hráčka na klávesy, ale protože po půl roce zjistila, že už se nemá co naučit, začala hrát na basu a tuto keyboard dráhu přenechala jiným. Je zaručeně nejrozumnější v celé kapele. Ivča je ta, která v kapele rozhoduje o tom, jaké názory jsou ty správné. Libuje si v energetickém nápoji Crazy Wolf. Ráda vyšívá především perličkovým a řetízkovým stehem, akorát to poslední dobou nestíhá , protože veškerý svůj čas věnuje hraní na basu a to je to, proč s ní rádi hrajem. Protože je prostě TOP. A někdy mě štve. Ještě bych zapomněl, že v první třídě toužila po výhře soutěže miss mažoretka Švihov u Klatov. Nakonec soutěž padla kvůli nedostatku porotců.

Ho: If je jediná holka, která to s náma vydržela. Možná proto, že když chce, tak umí bejt víc kluk, než my. Ale jenom občas. Má smysl pro humor, hnědý kudrnatý vlasy, na nohou čajny a na zádech pětistrunnou basu, se kterou udržuje virtuózní vztah. Má ráda funky, ale hraje i s náma. Ivča má smysl pro timing, takže je všude přesně na čas, dokonce i v případě, že my jsme tam pozdě. Hrát s ní je skvělý.

Jan Aschenbrenner

zpěv / rhodes

If: Honza je jedinej v kapele, komu rostou opravdický vousy. Je to takovej táta kapely. Často si ho dobíráme kvůli jeho pokročilýmu věku, ale on nás i přesto má rád, zvládá naše nesmyslný humory a dada scénky. No a hlavně, Honza je srdce MRKLM, on je ten, co píše písničky, kdo zařizuje zkoušky, prostě do toho dává všechno. Když už měl dost všech těch zpěvaček, rozhodl se, že se stane zpěvačkou sám (a jde mu to). Stíhá toho fakt hodně. Kromě toho dělá luxusní burgery, rád řeší focení a prej pozná dobrý kafe od špatnýho. Všude chodí pozdě a mě to často dohání k šílenství, ale jinak je čest mít s ním kapelu, protože skládá super muziku, hraje na piano jako král a je to prostě týpek.

Hu: Pro mě ani ne Honza, jako spíš Ašík, je týpek, kterej svým vzhledem připomíná dřevorubce, jenže když ho poznáte, zjistíte, že je to jen klavírista. Honzovo pojem o čase může působit někdy nadměrně bohémsky, ale momentálně je jeho nedochvilnost spojena spíš s výměnou dětských plínek, sháněním modré tatry nebo prohlížením si na záchodě časopisů o digitálních zvířátkách... Ašík je pro mě jeden z těch nepraktičtějších muzikantů ever. Krom toho, že je geniální za klaviaturou nebo klávesama, tak umí poslouchat, spolupracovat, dělat dobrý kafe, dobrý grilovací párty, nahrávat nám písničky a nic za to nechtít. Jo a je z kapely nejstarší, ale to je myslím z fotek jasný a je zbytečný se tady o tom takhle rozepisovat....A je nejtěžší....i jeho nástroj.

Hugo V. Pitule

bicí

If: Málokdo o Hugovi ví, že Hugo se mu začalo říkat jen tak pro nic za nic. Možná to může nějak souviset s tím, že kdysi bejval karatistou. Ale spíš to nesouvisí. Hugo nemá moc vlasů, nemá ani žádný vousy (ty čtyři na bradě nepočítam), hodně kouří a pije pivo, a přesto (kdyby chtěl) by z fleku mohl lámat dívčí srdce. Na bubny často hraje s otevřenou pusou nebo se u hraní tváří jako masovej vrah, ale nejspíš to pomáhá, páč jeho groove a timing je nezlomnej. Až teda na ojedinělý případy ranních zkoušek po probdělý noci, to trošku zpomaluje. Kromě hraní na bubny taky dobře fotí, mají ho rády kočky a on sám je velkej fanda klokanů. Má speciální superschopnost záhadně zmizet z povrchu zemskýho ve chvíli, kdy se začnou řešit termíny, občas najde v diáři poznámku "hraní" a neni úplně jistý, kde a s jakou kapelou to hraní mělo bejt. Jinak je ale spolehlivej, skvěle se s ním hraje, hned po mně je v kapele nejdochvilnější a je radost s ním čekat na Honzu.

Ho: Vašek je Hugo a hraje na buben. Kdyby existovaly ještě větší činely, přál by si dvě sady od Ježíška. Ještě, že na něj věří jenom někdy. Nebo k svátku, ten má na apríla. Umí hrát prima groovy. I když je to rovnej chlap, umí je hrát i křivě. Teda jenom když chce. Občas si s někým prohodí boty jen tak. A občas ne jen tak. A prej vypadá jako Brad Pitt. Ale hraje podle mě líp.